Jak to všechno začalo

20. března 2017 v 23:58 | Rdg24

Jak to všechno začalo

Možná měl nadpis znít trochu jinak, co mne vedlo k tomu, abych začal něco konečně dělat se svou váhou. Můj příběh vlastně začal již před několika léty, kdy kila pomaličku šla nahoru a já si řekl, že bych s tím měl něco dělat. Púvodně mi stačilo nepřibírat na váze, v té době váha kolísala kolem 110 kg. Protože slaná jídla byla má oblíbená a sůl, jak je všeobecně známo, zadržuje vodu v těle. Proto můj první pokus s omezováním váhy vedl přes snížení této poživatiny, která je mimochodem nad zlato, jenže to mělo svůj háček. Podvědomě, když se dalo něco sníst, tak samozřejmě osolené. Abych tomuto zlozvyku zabránil sůl nahradil pepř, protož pepř pomáhák lepšímu splování tuků. Má potřeba solit byla postupně, jak jen to šlo, nahrazena pepřením.
To byla prakticky první fáze, kdy se má mysl rozhodla dělat něco s váhou. Jenže to byl jen velmi slabý pokus. Později bylo postupně omezeno bílé pečivo, především rohlíky, které s pařížským salátem, salámy typu Vysočina, Inovecký, Herkules a dalšími byly součástí ranních rituálů. Rohlíky nahradil chléb (byť běžný pšeničný), tím pařížák přestal být IN, přecejen s chlebem není pařížák to pravé ořechové.
Jenže pokud se chléb namazal máslem, na to tvaarůžky, cibule, sůl, pálivá paprika, tak nebyl problém sníst na posezení čtyři krajíce jako čtyři maliny. To už postupně váha dosahoval hranice 130 kg.
Další trumf, který proti zvyšování hmotnosti existuje je pohyb. Jenže veškerý pohyb mi byl zcela cizí. Protože hmotnost šla stále výše, bylo rozhodnuto pohyb bude. Šlo o to, jaký pohyb zkusit. Po zralé úvaz vyhrál koloběh. 10. května 2015 byla koupna koloběžka, následně pokřtěna jako JOHANKA (z Arku) a začalo nám být spolu dobře.

Hned z obchodu va Vítkově nás čekala společná cesta, pečlivě naplánovaná převážně v klesání nebo po rovině, případně jen s mírným stoupáním až domů. Napoprvé asi 25-30 km. Vše dopadlo podle mých představ dobře a začaly naše výlety.
Ten rok, 2015, měřič kilometrů ukazoval něco kolem 550 najetých kilometrů.
Trasy byly vedeny pokud možno tak, aby nedocházelo k velkým stoupáním, ale ne vždy se mi plánování dařilo. Další, kdo nám kromě kopců nepřál, byl protivítr, ať se jelo, kam se jelo, pokaždé část cesty vedla proti větru a tomu, jak známo, se nedá poroučet.

 

Kam dál

Reklama